MicroBlog Priateľov EISi

Označkované: copyright RSS Prepnúť vlákna komentárov | Klávesové skratky

• 

  Martin Husovec 5:24 am dňa August 10, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, file sharing, inovation, Martin Husovec ( 119 )   

  Žaloba proti Ulož.to môže byť premárnená šanca 

  Na Lupa.cz vyšiel môj komentár k pripravovanej žalobe proti Ulož.to.

  Minulý týždeň sa na iHned.cz objavila informácia, že český nahrávací priemysel stratil s Ulož.to trpezlivosť. Tento krok je zrejme výsledkom frustrácie, ktorú nie tak dávno na Lupe opisoval pán Srstka z Dilie, ktorý sa vtedy sťažoval na neriešiteľnosť situácie vymáhania autorských práv na Internete. Iste, mnoho frustrácie majiteľov práv možno ľudsky chápať. Ak však pripravovaný súdny spor nie je skôr výsledkom tlaku koalície novej konkurencie Ulož.to (napr. typu Spotify alebo Pandora), ale len ventilovaním frustrácie z jednej služby, pôjde o vyhodené peniaze, hoci aj spor majitelia práv vyhrajú.

  Celý článok je tu – na Lupa.cz. Feedback je vítaný.

   

  Odpovedať Zrušiť odpoveď

  Vyžadované polia sú označené *

  

  Meno *

  Email *

  Adresa webu

• 

  Martin Husovec 11:27 am dňa July 6, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, Martin Husovec ( 119 )   

  Street-artové dielo v centre Košíc zatreli bielou farbou, porušili autorské práva? 

  Korzár reportuje o bizarnom prípade z Košíc, ktorý podnietil 300 členný protest:

  Za čudných okolností a v informačnom chaose začali v Košiciach zatierať umelecké dielo, ktoré vzniklo bez povolenia. Primátor je šokovaný, pamiatkari sa čudujú, majiteľ to stopol, dielo je zničené.

  Ide o rozprávkový motív, ktorý v roku 2011 počas festivalu pouličného umenia Street Art Communication vytvorili svetovo známi ukrajinskí umelci. Problém vtedy bol, že maľovali bez súhlasu pamiatkarov.

  Po skoro dvoch rokoch a za čudných okolností začal dávať ktosi stenu do pôvodného stavu.

  Robotníci zatreli len spodnú tretinu, čím dielo poškodili, potom sa zrazu zbalili a odišli. Šírili sa rôzne verzie, i taká, že maliari tvrdili, že sú za tým pamiatkari a je na to súdny príkaz.

  

  V pôvodnom článku som zachytil aj tvrdenie jednej z osôb, že premaľovaním došlo k porušeniu autorských práv. Teraz to už v článku neviem nájsť. Faktom je, že street-art nebol premaľovaný celý, ale iba jeho časť (pozri obrázok vyššie). Naštastie či bohužiaľ?

  Už niekoľko krát sa ma ľudia pýtali či dielo možno zničiť bez súhlasu autora. Treba povedať, že striktne vzaté “dielo” nemožno zničiť. Aj keď vymizne zo sveta jeho posledná fyzická podobizeň, dielo z právneho hľadiska existuje a je chránené naďalej. Otázka nie je teda či možno zničiť dielo, ale či možno zničiť jeho fyzické prevedenie. Slovenský, podobne ako český, autorský zákon prepisuje v § 17 AutZ

  (1) Autor má právo
  d) na nedotknuteľnosť svojho diela, najmä na ochranu pred akoukoľvek nedovolenou zmenou alebo iným nedovoleným zásahom do svojho diela, ako aj pred akýmkoľvek hanlivým nakladaním so svojím dielom, ktoré by malo za následok narušenie jeho cti a dobrej povesti. Ak to povaha diela alebo spôsob použitia diela nevylučuje, autor má právo na autorský dohľad (autorskú korektúru) nad nakladaním so svojím dielom; v prípade architektonického diela je autorským dohľadom dozor nad zhotovením stavby.
  

  Dať do rúk autora oprávnenie zakázať zničiť fyzické prevedenie diela by mohlo mať ďalekosiahle dôsledky. Napríklad nie len, že by sme nemohli bez súhasu autora zničiť fontánu na námestí, alebo inú stavbu, ale ani CD, ktoré obsahuje hudbu. Preto by takéto oprávnenie autor nemal mať. A to dokonca ani keď ide o fyzické zničenie posledného exempláru fyzického prevedenia diela (vzniknutá škoda sa tu dá riešiť mimo autorského práva). Totiž striktne vzaté, dielo, ako právna kategória, nie je nijak dotknuté zánikom fyzického substrátu prostredníctvom, ktorého je vyjadrené. Preto dielo nie je ani doktnuté v zmysle § 17 AutZ.

  Lenže pozor. Iná situácia platí ak je fyzická schránka diela zničená len z časti ako je tomu v tomto prípade. Ostávajúce torzo tejto schránky totiž okypťuje tvorivé vyjadrenie autora. A teda dotýka sa aj jeho právnej kategórie ako takej, pretože ju vyjadruje navonok inak ako ju vyjadril autor (niečo čo nejestvuje pri zničení diela). Inak povedané, čiastočné zničenie diela môže pretvárať dielo v právnom zmysle, a tak sa dotýkať jeho umeleckej podstaty. Ustanovenie § 17 AutZ sa tak môže aplikovať. Či toto košické pretretie krásneho street-artu narušuje integritu diela, už nechám na pozorného čitateľa.

  Čítajte celý príbeh

   
• 

  Martin Husovec 12:19 pm dňa June 6, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, Martin Husovec ( 119 ), Petra Nožičková, subject matter ( 4 )   

  Diplomová práca: Pojmové znaky autorského diela a SDEÚ 

  Jedna z našich usilovných dobrovoľníčok – Petra Nožičková – nedávno obhájila na PrF Trnavskej Univerzity svoju diplomovú prácu na tému “Pojmové znaky autorského diela v kontexte aktuálnych rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie”. A hoci jej práca skončila na výbornú, Petra nie je so sebou úplne spokojná (úprimne kto bol pri predkladaní svojej diplomovej práce?). Osobne si ale myslím, že Petra sa s témou vzhľadom na dostupné zdroje popasovala úspešne a určite ju môžem odporučiť k prečítaniu. Podľa mňa je dôležité, že sa pozornosť študentských prác upriamuje aj na tieto otázky, pretože mám pocit (hladiac aj na jej zoznam použitej literatúry), že tento ďalekosiahli posun je doposiaľ len málo reflektovaný v odbornej literatúre.

  Diplomová práca sa venuje pojmovým znakom autorského diela v aktuálnej judikatúre Súdneho dvora Európskej únie, ktorý svojím aktívnym prístupom podstatným spôsobom mení zaužívané definície autorských diel. V prvej časti práce je zhrnutá medzinárodná, európska i národná legislatíva z oblasti práva duševného vlastníctva, ktorá sa zaoberá buď pojmovými znakmi autorského diela alebo autorským právom ako takým. V rámci rozboru medzinárodnej úpravy je pozornosť venovaná osobitne každej medzinárodnej zmluve, pri európskej legislatíve sú osobitne riešené jednotlivé smernice upravujúce autorské diela a následne pri národnej legislatíve je osobitná pozornosť venovaná najmä generálnej klauzule a pozitívnemu a negatívnemu vymedzeniu autorských diel. V druhej časti práce sú jednotlivé pojmové znaky podrobne analyzované jednak v rámci legislatívnej úpravy, pričom sú porovnávané z pohľadu medzinárodnej a európskej voči úprave národnej, a jednak v kľúčových rozhodnutiach Súdneho dvora Európskej únie, v ktorých sa k danému konkrétnemu znaku vyjadril.

  Pre záujemcov je práca dostupná k stiahnutiu tu.

  (Petra Nožičková, Pojmové znaky autorského diela v kontexte aktuálnych rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie, diplomová práca, Ústav práva duševného vlastníctva právnickej fakulty Trnavskej univerzity v Trnave, vedúca práce: JUDr. Zuzana Adamová, PhD., Trnava 2013, 54 strán.)

   
• 

  juraj.vivoda 10:49 pm dňa March 14, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: articles ( 2 ), communication to the public, copyright, infosoc directive, intellectual property ( 4 ), search engines ( 3 ), unfair competition ( 5 )   

  Poskytovanie odkazu na internete ako autorskoprávne relevantný akt sprístupňovania verejnosti 

  Iste ste zaregistrovali, že koncom minulého roka sa švédsky odvolací súd Svea hovrätt v rámci prejudiálneho konania obrátil na Súdny dvor Európskej únie s otázkami týkajúcimi sa interpretácie článku 3(1) Informačnej smernice. Pokiaľ nie, postačí (v krátkosti) uviesť, že švédsky súd sa dožaduje, či možno poskytnutie odkazu na webovej stránke považovať za sprístupňovanie verejnosti (resp. verejný prenos) t.j. v uvedenom zmysle, za autorskoprávne relevantný akt.

  Švédsky súd v konaní na vnútroštátnej úrovni totiž sleduje rozhodnutie sporu medzi spoločnosťou Retriever (poskytujúcou platenú webovú službu mediálneho monitoringu) a skupinou novinárov na čele s pánom Svenssonom (ktorích už raz zverejnené články boli bez ich súhlasu prostredníctvom tejto služby “sprístupnené”). Samotnému prejudiciálnemu konaniu sa na Internete dostalo pomerne veľa pozornosti, pričom po zverejnení priateľského podania z dielne European Copyright Society azda treba uznať, že aj oprávnene.

  Pokiaľ toto prejudiciálne konanie a diskusiu s ním súvisiacu sledujete, možno vás v rôznych intenciách napadlo viacero právnych implikácii, ktoré by toto rozhodnutie mohlo priniesť. Mňa osobne podnietilo ku krátkemu case-note s prihliadnutím na doterajšiu rozhodovaciu prax Súdneho dvora týkajúcu sa aplikácie tohto článku Informačnej smernice. Okrem toho, že dúfam, že uvedený článok si nájde svojho čitateľa, budem veľmi rád ak by v komentároch na tomto blogu podnietil prípadnú diskusiu (nielen) nad otázkami týkajúcimi sa zodpovednosti na internete.

  Článok (v anglickom jazyku, PDF) nájdete na: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2233643 .

   

   
• 

  Martin Husovec 9:57 am dňa March 13, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, DRM, Martin Husovec ( 119 ), patents ( 2 ), software patents ( 4 )   

  Cory Doctorow, DRM a HTML 5 

  Dlho som nečítal tak dobrý článok ohľadom DRM. Cory Doctorow vysvetľuje prečo je rozhodnutie W3C – umožniť DRM v rámci nového štandardu HMTL 5 – veľmi zlý nápad. Špeciálne zaujímavé je ako Cory Doctorow vysvetľuje rozšírenosť DRM u výrobcov hardvéru, poukazujúc na to akú rolu tu hrajú práve rôzne softvérové a iné patenty.

  Článok na Guardian.

   
• 

  Martin Husovec 9:18 pm dňa March 9, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, flat-rate, Martin Husovec ( 119 )   

  Štúdia o kultúrnej flatrate v autorskom práve 

  Prof. Dr. Gerald Spindler z Göttingenu vypracoval pre nemeckú frakciu Zelených odbornú štúdiu o možnosti zavedenia kultúrnej flatrate v nemeckom autorskom práve. Zo zhrnutia:

  1. Ökonomische Beurteilung
  Zu betonen ist zunächst, dass die empirische Basis zur Beurteilung von positiven und negativen Effekten des Filesharing sowie einer  kulturflatrate bislang noch nicht völlig gesichert ist, erst recht nicht für neuere über das Internet getauschte Inhalte wie Filme oder E-Books. Zu beobachten ist eine Verlagerung der Erlöse vom Verkauf physischer Medien auf digitale Inhalte, aber auch vermehrt auf sog. „Live Acts“, was allerdings nicht für jede Branche gleichermaßen gilt. Am intensivsten wurde bislang die Musikindustrie empirisch untersucht: Geht man von den Studien aus, die im Sinne eines „worst case“-Szenarios eine Substitution des Kaufs von Musik durch Filesharing annehmen, gelangt man zu einer Substitutionsrate von maximal 30%. Mit anderen Worten führt nicht jeder getauschte Inhalt dazu, dass an dessen Stelle der Kauf des Inhalts getreten wäre. Für die anderen Branchen liegen bislang nur wenige oder gar keine Zahlen für mögliche Substitutionsraten vor. Anstelle dieser „worstcase“-Szenarien können natürlich auch andere Parameter verwandt werden, die von geringeren Substitutionsraten ausgehen. Im Hinblick auf die Anreizwirkungen für Kreative liegen nur wenige Studien vor, wiederum für den Musikmarkt. Offenbar hat nach diesen Studien das Filesharing aber keine signifikanten Auswirkungen auf das Erscheinen neuer Musik bzw. Werke, was seinerseits an einer Vielzahl von Faktoren liegen kann. Für andere Branchen fehlen entsprechende Studien. Die Berücksichtigung dieser Umstände, insbesondere der Substitutionsrate, ist von essentieller Bedeutung für die Berechnung der Abgabenhöhe.

  2. Rechtliche Beurteilung

  Deutsches Verfassungsrecht
  a) Aus rechtlicher Sicht ist eine Kulturflatrate kein unverhältnismäßiger Eingriff in die Eigentumsrechte der Urheber, da sie für eine angemessene Kompensation der Urheber anstelle einer nicht immer effektiven Rechtsdurchsetzung sorgt. Maßgeblich ist in diesem Rahmen der Prognose- und Einschätzungsspielraum des Gesetzgebers hinsichtlich der Auswirkungen auf die Urheber und Verwerter, der die oben genannten gegenläufigen Effekte berücksichtigen kann. Hinzu kommt, dass mit einer Abgaben- sowie Schrankenlösung auch datenschutzrechtliche Probleme vermieden werden können. Das (Urheber-) Persönlichkeitsrecht steht einer Kulturflatrate ebenfalls nicht entgegen, da die Schranken gerade nicht die dem Persönlichkeitsrecht entstammenden Ansprüche berühren, sondern vielmehr entsprechende Ansprüche weiterhin bestehen bleiben. Allerdings muss es auch bei den Möglichkeiten einer entsprechenden Rechtsverfolgung bleiben, insbesondere bei Auskunftsansprüchen und der Möglichkeit der Identifizierung von Rechtsverletzern, da sonst die Persönlichkeitsrechte schutzlos blieben. Eingriffe in die Grundrechte der Provider als mittelbare Schuldner der Vergütungsansprüche belasten
  diese nicht unverhältnismäßig, da sie keine Aufgaben für den Staat durchführen, sondern selbst in die Verwertungskette eingeschaltet sind, was schon die bestehenden Auskunftsansprüche belegen, zudem die Kosten an ihre Kunden weitergeben können. Die Persönlichkeitsrechte bzw. Rechte auf informationelle Selbstbestimmung der Nutzer können ebenfalls im Rahmen einer Kulturflatrate gewahrt werden, sofern die Messung der Nutzungsintensität von Werken sich auf freiwillige Befragungen (empirische Erhebungen) und anonymisierte Messungen beschränkt.

  Schließlich resultiert keine Ungleichbehandlung der Internetnutzer im Hinblick auf diejenigen, die kein Filesharing betreiben. Zum einen berücksichtigt eine Staffelung nach Geschwindigkeiten und/oder Volumen die unterschiedliche Nutzung des Internet, zum anderen ist eine (minimale) Heranziehung der nicht-tauschenden Nutzer gerechtfertigt, wenn es auch ihren Interessen dient, insbesondere der Vermeidung datenschutzrechtlicher Gefährdungen. Problematisch ist allerdings eine Doppelbelastung derjenigen, die Triple-Play-Modelle verwenden und dadurch per se höhere Geschwindigkeiten benötigen; hier ist über entsprechende Abschläge nachzudenken.

  b) Europarecht
  Im Gegensatz zum Verfassungsrecht setzt die bestehende europarechtliche Rechtslage in Gestalt der Richtlinie über Urheberrechte in der Informationsgesellschaft – sog. InfoSoc-RL – der Einführung einer Kulturflatrate schwer zu überwindende Grenzen. Während die Erweiterung der Privatkopie im Ermessen der Mitgliedstaaten steht, sieht die Richtlinie für Schranken im Bereich des Rechts auf öffentliches Zugänglichmachen (Upload) einen abschließenden Katalog vor. Zwar wird vereinzelt vertreten, dass eine Kulturflatrate mit entsprechenden Einschränkungen für die Verwertungsrechte beim Upload nur als eine Regelung der Ausübung der Verwertungsrechte zu interpretieren sei; doch stößt eine solche Auslegung auf erhebliche systematische und teleologische Bedenken hinsichtlich der Richtlinie und hat sich bislang nicht durchsetzen können. Eine Änderung der InfoSoc-RL wäre daher im Sinne einer Erweiterung der Schranken für das Recht auf öffentliche Zugänglichmachung erforderlich (Art. 5 Abs. 3 der Richtlinie). Demgegenüber bestehen keine Bedenken hinsichtlich der Einführung einer Schranke für die Bearbeitungsrechte, so dass nutzergenerierte Inhalte im wesentlich größeren Maße als bislang ermöglicht würden. Unabhängig von dem abschließenden Katalog der Schranken in Art. 5 Abs. 3 InfoSoc-RL würden entsprechende Schranken im Rahmen der wiederum maßgeblichen Einschätzungsprärogative des Gesetzgebers dem Dreistufen-Test standhalten. Der Urheber würde mit einer Abgabe im Rahmen der Kulturflatrate letztlich mindestens gleich, wenn nicht sogar besser gestellt als im Rahmen einer individuellen Rechtsdurchsetzung, da angesichts der zeit- und kostenintensiven individuellen Rechtsdurchsetzung im Internet die Kulturflatrate Verluste kompensieren könnte, die bei derzeitiger Rechtslage oder selbst durch eine verschärfte Rechtsdurchsetzung nicht oder nur schwer zu ersetzen sind. Zudem stände dem Rechteinhaber nach wie vor der Einsatz von DRM-Systemen offen. Ob Einbußen von aktuellen Streaming-Diensten wie Spotify, iTunes oder T-Entertain dem entgegenstehen oder diese Geschäftsmodelle nach wie vor neben einer Kulturflatrate möglich sind, lässt sich derzeit kaum abschätzen, bewegt sich aber im Rahmen der Einschätzungsprärogative des Gesetzgebers. Hinsichtlich der Abgabenerhebung sowohl für den Adressatenkreis als auch für ihre Höhe enthält die InfoSoc-RL ebenfalls Vorgaben, die durch die Rechtsprechung des EuGH vor allem in der Padawan Entscheidung präzisiert worden sind. Demnach müssen die Nachteile bzw. Schäden der Urheber, die durch die Privatkopie entstehen, angemessen kompensiert werden. Ein gewisser Bezug zum Individualschaden des Urhebers ist daher durch die Richtlinie vorgegeben, wenngleich Pauschalierungen
  und Typisierungen möglich sind. Zudem sind aufgrund des Schadensbezugs aber auch Anrechnungen von gleichzeitig entstehenden Vorteilen möglich, so dass für die Berücksichtigung einer Substitutionsrate Spielraum besteht.

  c) Internationales Urheberrecht (Kollisionsrecht)
  Schließlich resultiert aus den kollisionsrechtlichen Vorgaben des Urheberrechts ein praktisches Anwendungsproblem für eine Kulturflatrate: Während für die Schranke der Privatkopie bzw. des Downloads diejenige Rechtsordnung Anwendung findet, in deren Land die Kopie erstellt wird, wird weithin für den Upload, also das Recht auf öffentliches Zugänglichmachen jeder mögliche Abrufort des Inhalts als Anknüpfungspunkt gewählt. Dies bedeutet, dass auch bei einer Schranke in Deutschland bzw. der EU zugunsten des Uploads ein anderes Land diesen Vorgang anders behandeln könnte – so dass hieraus de facto ein Zwang zum territorial beschränkten Zugriff auf die Inhalte resultiert, der in praxi aber mittels Geolocation-Tools erreicht werden könnte, auch ohne dass ein konkreter Anschlussinhaber identifiziert werden müsste. Andere denkbare Modelle wären die Identifizierung der abrufenden Nutzer auf Tauschbörsen in Deutschland oder die Ansiedlung von solchen Tauschbörsen bei Access-Providern oder anderen Dienstleistern mit Sitz in Deutschland mit entsprechenden Anmelderoutinen. Zwar könnten damit wahrscheinlich die meisten ausländischen Nutzer von dem Abruf ausgeschlossen werden; doch darf nicht verkannt werden, dass die Staatsbürgerschaft rechtlich gesehen nichts mit dem Abrufort eines Inhaltes zu tun hat, auf den es aber maßgeblich für das Internationale Urheberrecht ankommt. Mit anderen Worten kann sich ein deutscher Staatsbürger auch bei einer solchen nationalen Tauschbörse aus dem Ausland anmelden – und dennoch wäre das ausländische Recht anwendbar, da es lediglich auf den Abrufort ankommt. Diese Fälle müssten dann durch eine zusätzliche Angabe des Ortes, von dem aus der Nutzer die Inhalte abruft, ausgeschlossen werden. Das Ziel der Anonymität wäre zudem erheblich beeinträchtigt; zumindest bedürfte es entsprechender datenschutzrechtlicher Vorkehrungen.

  Štúdia je k dispozícií v .pdf pod licenciou CC.

   
• 

  Martin Husovec 9:56 am dňa March 8, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, Martin Husovec ( 119 ), three-step-test   

  Kúpele a verejný prenos diela 

  Zuzka Adamová upozornila, že NSČR vydal na konci januára 2013 rozhodnutie v jednom z ďalších konaní kolektívnych správcov voči kúpeľom v ČR. Tentokrát ide o spor OSA v. Bertiny lázně Třeboň (sp.zn. 30 Cdo 3056/2012). Podstatou sporu je rovnako ako v konaní OSA v. Mariánske lázne, ktorý beží pred SDEÚ (C-351/12) to, či poskytnutie rôznych prijímačov v kúpeľoch je alebo nie je verejným prenosom diela, a ak áno, do akej miery sa môžu kúpele spoľahnúť na obmedzenie tohto práva v českom autorskom zákone (§ 23 AutZČR). Ten totiž stanovuje, že “za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 autorského zákona rovněž nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních.”. Podrobnejšia diskusia k tomuto problému prebehla tu.

  Senát NSČR 30 Cdo (složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,) si nedal teda veľa námahy aby sa vysporiadal s tým či v danom prípade ide vôbec o použitie diela – t.j. či dané konanie spadá pod verejný prenos. Hoci táto otázka dnes máta nejedného odborníka na autorské právo, NSČR si vystačil nasledovnou úvahou:

  V „aktuálním“ rozsudku ze dne 15. března 2012, ve věci C-135/10, Società Consortile Fonografici (SCF) v Marco Del Corso, dospěl Evropský soudní dvůr k závěru, že pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100 (směrnice č. 92/100 EEC Rady z 19. listopadu 1992, o právu na pronájem a půjčování a o určitých právech souvisejících s autorským právem v oblasti duševního vlastnictví – pozn. Nejvyššího soudu) musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na bezplatné šíření zvukových záznamů v takovém kabinetu zubního lékaře, jako je kabinet zubního lékaře dotčený v původním řízení, pro pacienty nezávisle na jejich vůli v rámci výkonu svobodného povolání. Takové šíření tudíž nezakládá právo výrobců zvukových záznamů na odměnu. V této souvislosti dovolací soud konstatuje, že italský autorský zákon (decreto legislativo n°685, attuazione della direttiva 92/100/CEE concernente il diritto di noleggio, il diritto di prestito e taluni diritti connessi al diritto d’autore in materia di proprieta intellettuale) neobsahuje ustanovení srovnatelné s ustanovením poslední věty § 23 autorského zákona a základem pro rozhodnutí Evropského soudního dvora byla úvaha, že šíření zvukových záznamů v čekárně ordinace soukromého zubního lékaře nemá za následek zvýšení jeho klientely a tedy i jeho zisků a dále, že se v tomto případě jedná o malý počet osob, klientů, kteří se zpravidla dostavují pouze na základě objednání, tedy nejedná se o veřejnost. Vzhledem k odlišnosti ustanovení italského a českého autorského zákona lze dovozovat, že shora uvedený názor vyslovený v české odborné literatuře v rozporu s tímto rozhodnutím není.

  Keby ste čakali odkaz na českú prejudiciálku, diskusiu všetkých faktorov testu SDEÚ, nenájdete ich. Takže NSČR v zásade usúdil, že ide použitie diela a tak sa pustil do možnosti obmedzenia autorského práva. Narozdiel od Plzeňského súdu sa NSČR ani len nezamyslel aké miesto má takéto české vylúčenie kúpeľov v únijnom rámci informačnej smernice. Načo aj? Namiesto toho ale veľmi nekriticky pretlmočil stanovisko českej komentárovej literatúry k výkladu zákonných licencií, keď uvádza:

  Dovolací soud podotýká, že se ztotožňuje především se správným závěrem odvolacího soudu, pokud vychází z toho, že ustanovení poslední věty § 23 autorského zákona je nutno vykládat restriktivně, a to s ohledem na ustanovení § 29 odst. 1 autorského zákona, podle něhož výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Toto ustanovení upravuje obecnou zásadu, kterou obsahuje jak Bernská úmluva, tak Dohoda TRIPS, pokud jde o výjimky z výlučného práva autorského. Jde o výkladové pravidlo ve vztahu ke všem způsobům volného užití a zákonné licence. Volná užití chráněných děl, jakož i užití na základě bezúplatné zákonné licence jsou vždy zásahem do výlučných práv a vzhledem k tomu je třeba zvažovat, zda v každém jednotlivém případě nenarušují běžný způsob užití díla a zda se nepřiměřeně nedotýkají oprávněných zájmů autora. Volné užití děl a zákonné licence jsou v zákoně uvedeny taxativně a jejich aplikace nedovoluje extenzivní výklad (srovnej Helena Chaloupková, Petr Holý, Autorský zákon, C.H.BECK, 4. Vydání 2012, str. 54-55). Jde zde o užití tzv. “tříkrokového testu” (three-step test). Ten má svůj původ v mezinárodním právu autorském. Výklad tzv. tříkrokového testu provedené mezinárodními organizacemi představuje základní interpretační pomůcku i z pohledu českého autorského práva.

  Tradiční doktrinální výklad rozsahu všech omezení autorského práva vychází z kritéria „spravedlivého nakládání“ (srov. Knap, 1967, Telec, 1997). Bezvýjimečně se jedná o výklad dovoleného zásahu, který je vždy zužující (restriktivní), což odpovídá absolutní povaze autorského práva k cizímu dílu, do níž se touto mimořádně zákonem dovolenou cestou v upřednostněném obecném zájmu zasahuje. Tzv. tříkrokový test v našem autorském právu představuje nejen výkladové pravidlo, ale působí především jako legální zákaz aplikace jednotlivých skutkových podstat bezesmluvního užití děl na takové konkrétní případy, které by s ním byly v rozporu. A to i tehdy, kdy by jinak konkrétní užití díla formálně spadalo pod rozsah některé ze zákonných licencí. O tzv. tříkrokovém testu tak lze hovořit jako o materiální podmínce bezesmluvního užití díla, a to vedle jednotlivých zákonných skutkových podstat, jež představují podmínku formální, přičemž aby konkrétní nakládání s dílem představovalo užití dovolené, je třeba, aby byly splněny obě tyto podmínky. Tato role tzv. tříkrokového testu je zřejmá zejména od novelizace autorského zákona z roku 2006 (zákonem č. 216/2006 Sb.), kdy byla dikce ustanovení odst. 1 změněna tak, aby byl stanoven výslovný zákaz „uplatnění“ zákonných výjimek a omezení autorského práva na případy, které by byly v rozporu s tzv. tříkrokovým testem.

  Takáto mechanická aplikácia zákonných licencií bude škodiť spoločnosti. Neviem kedy sa konečne zo slovenskej a českej spisby vytratí presvedčenie, že práva autora sú akási posvätná krava, ktorej sa spoločnosť nemože dotknúť. Aj práva autora treba často obmedziť v prospech spoločnosti. Nehovorím, že práve v tomto prípade. Zakazovať ale extenzívny výklad len pre to, že ide o majetok znamená poprieť potrebu existencie toto výkladového pravidla. Ak by sme zovšeobecnili toto presvedčenie komentárovej literatúry, znamenalo by to, že žiadne obmedzenie poústavného práva k majetku (vlastníckeho, autorského majetkového, a pod.) nemožno interpretovať extenzívnym výkladom. Žiadne. Nehovoriac už o analógií. Ak teda máte pocit, že vlastnícke právo ide príliž ďaleko, musíte prepísať zákon slovami, ktoré kryštálovo čisto vyjadrujú čo máte na mysli. Iba tak by ste totiž vyhoveli tejto vlne reštriktivizmu v našej literatúre, pretože in-built obranné mechanizmy právneho systému nemôžete použiť. A dokonca aj v prípade ústavného konfliktu medzi týmto podústavným majetkovým právom a iným absolútnym právom (napr. právom na slobodu prejavu), by podľa tejto logiky mal platiť reštriktívny výklad. Neudržateľný názor.

  Martin Husovec, a Jiří Čermákdiskutujú. Prepnúť komentáre

   
  • 

    Jiří Čermák 11:43 am dňa apríl 16, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať

    Dobrý den,

    děkuji za pěkný postřeh, zcela souhlasím s hodnocením zákazu extenzivního výkladu směrem k výjimkám u aut. pr. – t.j. zákonným licencím a volnému užití. Do očí to bije o to více, že výčet majetkových práv podle § 12 českého autorského zákona je demonstrativní. Což na jedné straně může vést k absurditám, že za majetkové právo autora (podléhající licencni atp.) může být (v krajním případě) považováno v zásadě cokoliv, ale žádný korektiv na straně výjimek a omezení tohoto majetkového práva nebude k dispozici vzhledem k taxativnosti jejich výčtu a o jejich omezení třístupňovým testem.

    Nejsem z toho štastný.

    S pozdravem

    Jiří Čermák, Praha

  • 

    Martin Husovec 3:56 pm dňa apríl 16, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať

    Dobrý deň,

    ďakujem za komentár. Áno to je tiež jedna z periel, v slovenskom autorskom práve to máme v § 18 ods. 2 AutZ taktiež. Dávnejšie som túto tému preberal aj s niektorými autormi českých komentárov a názor jedného bol, že hoci ide o demonštratívny výpočet, keďže ide o absolútne právo, treba ho vykladať ako výpočet taxatívny. Dôvodom je právna istota účastníkov občianskoprávnych vzťahov, ktorý by mali vedieť, ktoré erga omnes práv ich viažu. Neviem či sa to dostalo aj do komentárov.

    Inak možno Vás bude zaujímať. Minulý týždeň som sa zúčastnil v Bratislave na konferencii, ktorá sa týkala novej konepcie autorského práva v SR v rámci česko-slovenského autorskoprávneho seminára a kritizoval som práve tento reštriktívny postoj – SDEÚ, českej a slovenskej právnej vedy a českej judikatúry. Poukazoval som na vnútornú nekohorentnosť judikatúry SDEÚ (Infopaq I, Infopaq II. vs. UsedSoft), ale aj na prípustnosť analógie a ústavnoprávny výklad (plus iné spôsoby ako riešiť konflikt v rámci informačnej smernice). Na moje prekvapenie, bola moja téza o prípustnosti analógie (a jej nevylúčenie cez prvý krok trojkrokového testu) a extenzívnom výklade v zásade akceptovaná (a účastníkmi boli aj poprední českí odborníci). Aspoň tak som to vnímal.

    Možno by stálo za to dokončiť na túto tému článok a možno rozvíriť vody. Z dnešného stavu nie som taktiež štastný.

    Pozdravujem z Mníchova,
    Martin Husovec

    • 

      Martin 7:54 am dňa október 15, 2013 Trvalý odkaz | Odpovedať

      Článok je dostupný tu.

• 

  Martin Husovec 11:16 pm dňa December 28, 2012 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, Martin Husovec ( 119 )   

  Keď sa autorské právo vzďaľuje umeleckej realite 

  V tomto poste som zaujatý – uznávam. Inak ako týmto nadpisom však neviem “nadpísať” rozhodnutie nemeckého Spolkového najvyššieho súdu (BGH) vo veci Metall auf Metall (sp. zn. I ZR 112/06), ktoré sa týkalo prípustnosti samplovania v hip-hopových piesňach. Skupina Kraftwerk zažalovala reperku Sabrina Setlur a dvoch skladateľov. Dôvodom žaloby bolo, že žalovaní použili vo svojej piesni “Nur Mir” dvojsekundový sampel z pesničky žalobcu “Metall auf Metall”. Žalované v spore bolo nie cez ochranu autorského diela ako takého, ale cez práva výrobcu zvukového záznamu. BGH dospel k záveru, že v tomto prípade nejde o voľné použitie diela podľa § 24 UrhG (nemýliť si s českým voľným užitím podľa § 30 AutZČR, ktoré je podstatne užšie koncipované), ktoré sa aplikuje aj na výrobcov zvukových záznamov len analogicky.

  § 24 UrhG (Freie Benutzung)

  (1) Ein selbständiges Werk, das in freier Benutzung des Werkes eines anderen geschaffen worden ist, darf ohne Zustimmung des Urhebers des benutzten Werkes veröffentlicht und verwertet werden.

  (2) Absatz 1 gilt nicht für die Benutzung eines Werkes der Musik, durch welche eine Melodie erkennbar dem Werk entnommen und einem neuen Werk zugrunde gelegt wird.

  BGH aplikáciu odmietol nasledovným odôvodnením (vybraná relevantná pasáž pre naše účely):

  Die Revision rügt jedoch mit Erfolg, dass das Berufungsgericht nicht geprüft hat, ob die Beklagten sich hinsichtlich des Eingriffs in das Tonträgerherstellerrecht der Kläger auf das Recht zur freien Benutzung nach § 24 Abs. 1 UrhG berufen können. Nach § 24 Abs. 1 UrhG darf ein selbständiges Werk, das in freier Benutzung des Werkes eines anderen geschaffen worden ist, ohne Zustimmung des Urhebers des benutzten Werkes veröffentlicht und verwertet werden.

  a) Die Vorschrift ist hier allerdings nicht unmittelbar anwendbar, weil sie nach ihrem Wortlaut die Benutzung des Werkes eines anderen voraussetzt. Diese Voraussetzung ist bei der – vorliegend gegebenen – Benutzung eines fremden Tonträgers nicht erfüllt. Ein Tonträger ist nach § 85 Abs. 1 UrhG – wie bereits oben unter II 2 b bb ausgeführt ist – nicht als Werk, also als persönliche geistige Schöpfung (§ 2 Abs. 2 UrhG), sondern wegen der in ihm verkörperten unternehmerischen Leistung geschützt.

  b) Die Regelung des § 24 Abs. 1 UrhG ist jedoch im Falle der Benutzung eines fremden Tonträgers grundsätzlich entsprechend anwendbar (Rehbinder, Urheberrecht, 15. Aufl., Rdn. 815 und 379; Wegener aaO S. 245; vgl. BGHZ 175, 135 Tz. 24 ff. – TV-Total, zur entsprechenden Anwendbarkeit des § 24 Abs. 1 UrhGauf eine Benutzung von Filmträgern; a.A. Schack, Urheber- und Urhebervertragsrecht, 4. Aufl., Rdn. 624; Dierkes aaO S. 23 f.). Auf die Verwertungsrechte des Tonträgerherstellers sind nach § 85 Abs. 4 UrhG die für das Urheberrecht geltenden Schrankenregelungen im 6. Abschnitt des 1. Teils des UrhG entsprechend anzuwenden. Auch bei der Bestimmung des § 24 Abs. 1 UrhG handelt es sich der Sache nach um eine, wenn auch an anderer Stelle des Urheberrechtsgesetzes geregelte Schranke des Urheberrechts. Die Revision weist zudem mit Recht darauf hin, dass es Sinn und Zweck des § 24 Abs. 1 UrhG, eine kulturelle Fortentwicklung zu ermöglichen, zuwiderliefe, wenn zwar der Urheber eine freie Benutzung des Werkes hinnehmen müsste, der Tonträgerhersteller aber eine freie Benutzung des das Werk enthaltenden Tonträgers verhindern könnte. Muss selbst der Urheber eine Beschränkung seines Urheberrechts hinnehmen, ist auch dem Tonträgerhersteller eine Einschränkung seines Leistungsschutzrechts zuzumuten (vgl. Bindhardt aaO S. 132).

  c) Eine entsprechende Anwendung des § 24 Abs. 1 UrhG kommt allerdings in den beiden folgenden Fällen nicht in Betracht:

  aa) Aus dem Sinn und Zweck des § 24 Abs. 1 UrhG, eine Fortentwicklung des Kulturschaffens zu ermöglichen, ergibt sich nicht nur der Grund, sondern auch eine Grenze für eine entsprechende Anwendung dieser Bestimmung. Ist derjenige, der die auf einem fremden Tonträger aufgezeichneten Töne oder Klänge für eigene Zwecke verwenden möchte, imstande, diese selbst herzustellen, stehen die Rechte des Tonträgerherstellers einer Fortentwicklung des Kulturschaffens nicht im Wege. In diesem Fall gibt es für einen Eingriff in seine unternehmerische Leistung keine Rechtfertigung. Die Regelung des § 24 Abs. 1 UrhG ist daher nicht entsprechend anwendbar, wenn es möglich ist, die auf dem Tonträger aufgezeichnete Tonfolge selbst einzuspielen. Es kann nicht abschließend beurteilt werden, ob im vorliegenden Rechtsstreit aus diesem Grund eine entsprechende Anwendung des § 24 Abs. 1 UrhG ausscheidet. Das Berufungsgericht hat offen gelassen, ob die Beklagten die übernommene Rhythmussequenz selbst hätten erzeugen können.

  BGH teda používa nasledovný argument: ak si umelec vie sampel nahrať sám, nemá čo používať čoby len dve sekundy cudzieho výsledku. Mal si podobný zvuk nahrať sám a použiť ten. No proste krása, ktorá úplne popiera zmysel samplovania a remixovania v piesňach. Nehovoriac už o tom, že súd ak uzná, že ide o porušenie práv k zvukovému záznamu prizná žalobcovi aj zdržovací nárok (k distribúcií hip-hopovej piesne) a vydanie nahrávky za účelom jej deštrukcie. Ak by sme aj súhlasili, že takéto použitie dvojsekundového samplu musí byť predmetom licencie, je nepochopiteľné prečo by dvojsekundový sampel mal zničiť kreatívnu prácu na celej piesni formou vydania zdržovacieho nároku, keď primárna by mala byť kompenzácia (v Calabresiho slovníku – v takejto situácií dáva zmysel liability rule, ale nie property rule).

  V SR alebo ČR by zrejme vec dopadla rovnako. Žalovaný by totiž musel presvedčiť, že sa na neho vzťahuje aspoň zákonná licencia pre citáciu diela, alebo zákonná licencia per analogiam k tejto licencii (viac o tejto možnosti možno neskôr).

  § 25
  Citácia diela
  Bez súhlasu autora možno použiť krátku časť zverejneného diela vo forme citácie v inom diele len na účel recenzie alebo kritiky tohto zverejneného diela alebo na vyučovacie účely, vedeckovýskumné účely alebo umelecké účely. Takéto použitie musí byť v súlade so zvyklosťami a jeho rozsah nesmie presiahnuť rámec odôvodnený účelom citácie. Pri citácii sa musí uviesť meno autora alebo jeho pseudonym, ak nejde o anonymné dielo, alebo meno osoby, pod ktorej menom sa dielo uvádza na verejnosti, ako aj názov diela a prameň. Za takéto použitie nevzniká povinnosť uhradiť autorovi odmenu.

  § 31
  Citace
  (1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
  a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,
  b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,
  c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;
  vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
  (2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.

   
• 

  Martin Husovec 10:38 pm dňa December 28, 2012 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: CJEU ( 7 ), copyright, interpretation, Martin Husovec ( 119 )   

  OSA v. Mariánske Lázne 

  Na konci júla predložil Krajský súd v Plzni SDEÚ prejudiciálnu otázku týkajúcu sa jednej z autorskoprávnych smerníc, tzv. informačnej smernice vo veci OSA v Léčebné lázně Mariánské Lázně C-351/12. Prinášame Vám plné znenie uznesenia, ktorým bola vec SDEÚ predložená.

  • Uznesenie OSA v Lazne
  • Pre viac informácií o autorskoprávnej podstate sporu pozrite tu.
  • Pre viac informácií o problematike eurokonformného výkladu proti zneniu ustanovenia pozrite tu.

   

   

   

   

   
• 

  Martin Husovec 10:20 am dňa September 23, 2012 Trvalý odkaz | Odpovedať
  Značky: copyright, Martin Husovec ( 119 ), unfair competition law ( 5 )   

  Nekalá súťaž, autorské právo a reklama s pesničkami Elánu 

  Iste si pamätáte český prípad “Dej cihlu k cihle”, ktorý sme publikovali aj na tomto MicroBlogu. Zdá sa, že slovenská Pohotovosť bude mať podobný problém, keďže prebrala ústrednú tému pesničky skupiny Elán – Klasika, v ktorej sa pomerne dôrazne spieva:

  Chcem ťa pozvať na večeru,
  kde na to však vziať ?
  Nešťastní priatelia, v núdzi len nápad
  Index a česť – nedá sa zjesť
  Normálne dostávam, hlad.

  Všetci kričia, nepožičiam
  najprv nám ty vráť
  Láska a peniaze stále nás trápia
  Buď ako buď – dnes nemám chuť
  Na párky pod Grandkou stáť antikvariát

  Spoločnosť Pohotovosť.sk sa zjavne inšpirovala. Veď posúdťe.