NSČR odmietol českú konštrukciu doménovej arbitráže

Pred koncom nového roka rozhodol Najvyšší súd ČR vo veci Suzuki Motor, sp. zn. 23 Cdo 3895/2011, ktorá sa týka platnosti rozhodcovskej zmluvy pred HKAKČR. Na rozhodnutie upozornil Milan Kvasnica na portáli Lexfórum.cz.

Česká TLD doteraz funguje s konštrukciou verejného rozhodcovského návrhu, ktorý je súčasťou registračných pravidiel, a ktorým sa každý držiteľ domény .cz zaväzuje k podrobeniu sa rozhodcovskému konaniu ohľadne sporov týkajúcich sa tejto domény. Prípadný žalobca tak má možnosť alebo podať žalobu na civilný súd alebo pred rozhodcovským súdom HKAKČR. Vrchný súd v Prahe pôvodne svojím rozhodnutím sp. zn. 3 Cmo 367/2010-101 odobril tento koncept spoliehajúc sa predovšetkým na tzv. verejný návrh na uzatvorenie zmluvy (§ 279 ObchZ). Najvyšší súd ČR mu teraz vytkol, že neskúmal či ide o obchodný vzťah. Ba čo viac prezentoval názor, podľa ktorého je takáto konštrukcia v zásade nemožná (podľa starej úpravy civilného práva).

 Odvolání je současně důvodné, neboť odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že v projednávané věci došlo k uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky na základě veřejné rozhodčí nabídky.

Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že bod 18.1 Pravidel registrace doménových jmen v doméně cz vydaných sdružením CZ.NIC obsahuje tzv. veřejnou rozhodčí nabídku. Dle této nabídky se držitel doménového jména neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v rozhodčím řízení před tímto rozhodčím soudem v případě, že třetí osoba napadne doménové jméno držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně cz , pokud třetí osoba písemně projeví vůči držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci s tím, že zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu.

Podle odvolacího soudu se jedná o veřejný návrh na uzavření smlouvy podle obchodního zákoníku, který byl přijat podáním žaloby k rozhodčímu soudu.

Předně je třeba uvést, že přijetí veřejného návrhu na uzavření smlouvy podle § 276 a násl. obch. zák je jedním ze způsobů vzniku smlouvy podle obchodního zákoníku. Odvolací soud přitom vůbec nezkoumal, zdali předmětný závazkový vztah účastníků je skutečně vztahem obchodním zákoníkem se řídícím. V tomto je právní posouzení odvolacího soudu neúplné, tudíž nesprávné.

Vzhledem k dovolacím námitkám však i v případě, že by bylo zjištěno, že na daný právní vztah je třeba aplikovat obchodní zákoník, nelze tzv. veřejnou rozhodčí nabídku v projednávané věci považovat za veřejný návrh na uzavření smlouvy, kterým by došlo k uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky.

Podle § 276 obch. zák. je veřejným návrhem na uzavření smlouvy projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy, jestliže obsah odpovídá § 269 obch. zák.

Rozhodčí smlouva se může podle § 2 ZRŘ týkat jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci) nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Cílem rozhodčí smlouvy, jako dvoustranného právního úkonu, je přitom přenést pravomoc rozhodovat vzniklý spor mezi konkrétními subjekty před rozhodce do rozhodčího řízení. Obě strany sporu, resp. budoucího sporu, musí v rozhodčí smlouvě vyjádřit souhlas s konáním rozhodčího řízení. Veřejné prohlášení, které držitel doménového jména činí ve smlouvě uzavírané s registrátorem vůči neurčitému okruhu třetích osob, že bude případné vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení, není vyjádřením adresné vůle řešit vzniklé spory v rozhodčím řízení.

Je třeba rovněž přisvědčit dalším námitkám dovolatele, že tzv. veřejná rozhodčí nabídka byla v rozporu s § 277 obch. zák. stanovena jako neodvolatelná. Podle § 278 obch. zák. je navíc k uzavření smlouvy na základě veřejné nabídky třeba potvrzení ze strany navrhovatele. K tomu rovněž v projednávané věci nedošlo.

Zavázal-li se držitel doménového jména ve smlouvě s registrátorem neodvolatelně veřejně podrobit pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v rozhodčím řízení před tímto rozhodčím soudem v případě, že třetí osoba napadne doménové jméno držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně cz , pokud třetí osoba písemně projeví vůči držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci s tím, že zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu a třetí osoba takový spor u rozhodčího soudu zahájila, nebyla tímto postupem mezi držitelem doménového jména a touto třetí osobou uzavřena rozhodčí smlouva.

K tomu je třeba doplnit, že závěry dovolacího soudu v projednávané věci nemají přitom dopad na způsoby řešení sporů v případě jiných domén. Systémy nestátního řešení doménových sporů u generických domén, které jsou celosvětově zavedeny a známy jako Uniform Domain-Name Dispute-Resolution, jsou založeny na zcela jiném principu, než je zavedeno podle Pravidel a postupů při registraci doménových jmen u domény cz .

Tzv. veřejnou rozhodčí nabídku, jak byla v projednávané věci učiněna, nelze posuzovat ani jako smlouvu ve prospěch třetího podle § 50 obč. zák., jak dovodil odvolací soud. Byť třetí osoba nemusí být ve smlouvě individuálně určena, je nutné, aby na základě uvedení objektivních skutečností byla určitelná (individualizována). Tvrzená veřejná nabídka k uzavření smlouvy představuje jednostranný neadresovaný právní úkon, ze kterého nevyplývá objektivní určitelnost třetí osoby. Skutečnost, že se kdokoli může cítit dotčen na svých právech příjemcem veřejné nabídky, a proto podá žalobu k rozhodčímu soudu, takovou objektivní určitelnost třetí osoby nepředstavuje. Navíc výše popsaným cílem rozhodčích smluv je podřízení se smluvních stran pravomoci rozhodčího soudu, tedy otázka procesní povahy, nikoli hmotněprávní závazek dlužníka vůči věřiteli plnit ve prospěch třetí osoby.

Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že došlo k uzavření rozhodčí doložky na základě přijetí tzv. veřejného rozhodčího návrhu, je jeho právní posouzení nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Bude zaujímavé sledovať aké bude mať toto rozhodnutie dopad. V prvom rade podľa § 1731 a nasl. nového ObčZČR sa rovnaká námietka proti formulovaniu oferty už nemôže uplatniť, keďže zákon prešiel na germánsky spôsob posudzovania účinnosti oferty. CZNIC sa vyjadril, že rozhodnutie zatiaľ len analyzuje. Rozhodnutie môže mať však aj širší dopad. Juraj Gyarfas na portáli Lexfórum.cz napríklad upozorňuje na rovnakú konštrukciu rozhodcovskej zmluvy pri medzinárodnej investičnej arbitráži.